Tobiáš Hrabec
Mladá krev Liberce
Liberec, stotisícové město, má zhruba šest tisíc studentů. To není úplně málo. V centru města je přitom přítomnost studentů nepatrná. Ve městě přitom existuje skromná, ale živá komunita tvůrčích lidí, majitelů podniků, kavárníků, architektů, umělců a fungujících alkoholiků, která dělá Liberec městem, kde “doma” nekončí za dveřmi bytu, ale sahá i do ulic, náměstí a hospod, kde potkáváme přátelé. Město, kde se dobře žije a vznikají dobré věci. Nicméně jakoby tato tyto dvě skupiny tvořili dva kruhy Vennova diagramu, které se sotva protínají.
Má diplomová práce je tedy do určité míry snem, ambicí nebo vyjádřením touhy po tom, aby studenti žili v centru města. Jedna z mnoha prostorových rezerv dolního centra k tomu přímo nabádá. Pozemky bývalé fabriky Christiana Linsera, kde se kdysi vyráběly motocykly Zeus leží mezi dvěma ulicemi Barvířská a Široká, v srdci nočního života Liberce a na spojnici všech nejdůležitějších barů.
Návrh je odpovědí na to, jak stavět v komplikované struktuře mezi Papírovým náměstím a Libereckými benátky. V Místě nehotovém, nesourodém a komplikovaném, přesto však kouzelném a majícím kvality. Na jednu stranu je ambice rezervy zastavovat intenzivně, na druhou stranu jsou zde stávající kvality místa. Mezi těmi je nejdůležitější členitost a prostorová rozmanitost. Lze stavět vysoko, pokud je zachována členitost. Dotváření mikronáměstí a tvorba nových prostrantsví, držení uliční čáry a kompoziční umisťování vyšších hmot.
Namísto anonymních trojtraktů jsou studentské pokoje sdružovány po studentských bytech tak, že vzniká sociální hierarchie já – moje parta – ostatní studenti – město. Bydlení je doplňěno o hospodu, galerii FUA, prádelnu a další. K tomu všemu pak učitelské a absolventské bydlení, technologická dílna ve staré slévárně nebo coworkingový prostor. Triangl Resslovy ulice s mohutným stromem, intimní studentský dvůr, pootevřená piazzeta. Výsledkem by měl být sociálně, prostorově, i esteticky vrstevnatý kousek města.